KURZ POLÁRNÍ EKOLOGIE 2011 - OHLASY STUDENTŮ

Chcete se přihlásit na kurz polární ekologie a nevíte co očekávat v terénu? Projděte si vybrané komentáře účastníků expedice Svalbard 2011 a udělejte si obrázek sami...

Co vás motivovalo k účasti na kurzu?

1/ Na jaře, ve stejném roce, jsem se vrátil z vědecké výpravy z Antarktidy a lákalo mě si udělat srovnání obou polárních krajů. Navíc, přítomnost mnoha studentů s podobným odborným zájmem nabízela příležitost si vytvořit konexe pro pozdější spolupráci. Posledním důvodem byl typ terénní práce, se kterým se běžně v klimatických podmínkách České republiky nesetkáme.

2/ Mě osobně motivovalo hned několik věcí. Asi úplně první byla ta, že budu mít možnost vidět na živo toho úžasného plyšového ledního medvídka, který na mě už několik let, čtyřiadvacet hodin denně kouká z plakátu na stěně mého pokoje.

   Ne méně důležitou motivací byla vize seznámení se s přírodním prostředím, o němž si člověk dosud jen utvářel nějaké představy a nikdy by ho ani nenapadlo, že jej bude jednou moci navštívit. Když se tato motivace potom spojila s uvědoměním, že se moje studentská práce zaměřuje na ekvivalentní prostředí (z hlediska geomorfologie) ve střední Evropě, vzniklo z toho ohromné nadšení, že budu moci rozšiřovat své vědomosti do abnormálních rozměrů. A třeba z nabytých poznatků načerpám alespoň pár řádků do povinné diskusní části mojí budoucí diplomky. To byla hodně velká motivace…

   Nakonec, přiznejme si, koho by nemotivovala příležitost pochlubit se celému svému okolí návštěvou „studeného pobřeží“ daleko za severním polárním kruhem, kde slunce nikdy nezapadá a medvědi dávají dobrou noc?!

3/ Chtěl jsem se seznámit se současnými ledovci a jejich sedimenty, abych získal zkuąenost pro interpretaci fosliních (pleistocenních) ledovcových sedimentů, kterými se zabývám. Zajímaly mě hlavně vývoj sedimentů ve vztahu k ledovci a charakteristiky štěrkových klastů v těchto sedimentech.

4/ Jsem cestovatel a ráda jsem daleko od domova, kde nefungují normální vymoženosti moderního světa.

5/ Na kurzu polární ekologie mě nejvíce lákala možnost dostat se do Arktidy a zároveň se dozvědět mnoho o jejím fungování, o tom, které živé organismy tam žijí a jak jsou přizpůsobeny k životu v tamním extrémním prostředí. Přestože jsem se vzhledem ke svému zaměření hlásila do algologicko-mikrobiologické skupiny, termín terénní části byl plánován společně pro všechny „živé“ obory (s algologií také zoologie/parazitologie a botanika), což slibovalo naučit se mnohé i z ostatních oborů. V případě, že bych se na takové místo dostala někdy sama, nikdy bych se o něm nedozvěděla tolik, jako během těch několika dní kurzu polární ekologie. V neposlední řadě jsem to chápala také jako jedinečnou příležitost, jak si značně rozšířit znalosti ve svém oboru a naučit se metodám sběru dat v terénu (navíc v extrémních podmínkách).

Jaký měl kurz pro vás (vaši práci) největší přínos?

1/ Zkušenosti s polárním prostředím, člověk si udělal obrázek o tom, jaké organizmy tam žijí a jakým podmínkám jsou vystavené.

2/ Bezesporu měl přínos z hlediska rozšíření dovedností práce v terénu. Na fakultních terénních kurzech si sice člověk jednou stoupl s hydrometrickou vrtulí do potoka a byl z toho zážitek na celý život, ale … běhat 14 dní po suťových kuželech, mořských terasách, kličkovat mezi tříděnými polygony, měřit sklon svahu s tříděnými pruhy, zarážet pedologickou sondýrku do každého soliflukčního laloku, sem tam rozkopat nějaký rašelinný kopeček, stavět mužíky na ledovci a fotit se s nejseverněji umístěnou bustou Lenina na světě – to je trošku jinačí káva.

3/ Díky kurzu polární ekologie jsem si vyzkoušela metody terénní algologie, sběr materiálu a následně jeho analýzu pomocí mikroskopu. Zkusila jsem si také měření fotosyntézy na společenstvu zelené řasy přímo v přirozených podmínkách polárního biotopu. Měřili jsme i další ekologické faktory, které jsme dále zpracovávali.

4/ Za prvé z celkového pohledu jsem se seznámil s periglaciální krajinou, doprovázenou velmi dobře vyvinutými geologickými a geomorfologickými fenomény (kromě ledovců a jejich sedimentů velmi instruktivní příklady tříděných půd, aluviálních kuželů, soliflukčních proudů, glaciálně deterzních a exaračních tvarů reliéfu - oblíků a rýhování skalního podloží).

   Za druhé to byly vlastní ledovce, jejich sedimenty a tvary sedimentárních těles. Zde se naskytlo mnoho analogií k podobnému sedimentárnímu vývoji z oblasti pleistocenního středoevropského pevninského zalednění, kterému se pracovně věnuji (tvary a různé litologické vývoje tillů a galcifluviálních sedimentů).

   Za třetí to bylo seznámení s rozsáhlými odkryvy skalního podloží s tektonickými fenomény, které nemají ve středoevropském měřítku obdoby.

Jaký byl váš nejsilnější zážitek ze Svalbardu?

1/ Rychlost, s jakou bylo spořádáno 5kg Nutelly.

2/ Nejsilnější zážitek lze jen těžko popsat, bylo to asi všechno. Jeden zážitek střídal další, nový zážitek. Pozorování prvního tuleně, sněhule, mrože, papuchalka nebo soba. První výstup na ledovec a pohyb na něm. Nebo procházka kopečkovou tundrou či sběr materiálu a jeho následné prohlížení v mikroskopu. První jízda na člunu mezi krami. Zdolání vrcholu nad správním městem Longyearbyenem. Ale nakonec nejúžasnějším zážitkem bylo asi vidět bělokura jak se snaží dělat „neviditelným“ a prchá před námi do dolíku a to ve chvíli, kdy už jsem si myslela, že budu muset Svalbard opustit, aniž bych tohoto jediného ptáka, který zimuje na Svalbardu, viděla.

3/ Těžko říct, bylo to celé dobré, medvěda jsme nepotkali, takže nic vyloženě nevyčnívá.

4/ Jet v noci s Olegem a spol. k ledovci telícímu se do vody a pozorování Olega, jak v ursuitu pobíhá po kluzkém ledovci.

5/ Nevím, jestli se svým nejsilnějším zážitkem můžu takhle mezi lidi. Totiž dlouho jsme asi se třemi kolegy hledali přesné pojmenování pro stav, v němž jsme se náhle ocitli. Každý pro to měl jiný výraz (ten můj je rozhodně nepublikovatelný), ale nejlépe to v danou chvíli asi vystihl ten v daném oboru nejzkušenější mezi námi – Dan Nývlt. Myslím, že řekl cosi jako „Tomu říkám glaciální porno.“

Nehledejte v tom nic jiného, než že za záře půlnočního slunce vyrazíte na zodiaku přes záliv k telícímu se ledovci, vystoupíte na oblíku u jeho čela, z něhož prýští voda (z toho ledovce, pochopitelně), co chvíli se ozývají tupé rány, ohlušující rámus praskajícího ledu, na hladině moře se po chvíli začnou objevovat drobné kry, nad hlavou krouží hejno rybáků a vy tam pod tou mohutnou ledovcovou masou stojíte s otevřenou hubou a připadáte si tak malí a nebetyčně postradatelní, až vám pod tíhou spadlé čelisti z onoho úžasu docvakne, že pro tohle vlastně žijete.

Byla vám na Svalbardu zima?

1/ Ne, zima mi nebyla snad nikdy, naopak často mi bylo teplo a musela jsem ze sebe sundávat vrstvy funkčního prádla.

2/ Pouze při pohledu na „sprchující se“ se Hanku pod hadicí z potoka

3/ Jen když foukalo, naopak kupodivu mi párkrát bylo i horko.

4/ Jak kde. Třeba v bráchovo zimním spacáku do -15 °C mi bylo vždycky teplo. V chajdě u úžasné konzervované večeře a kamen jsem si taky nemohla stěžovat. Největší problém s teplotou nastával v terénu. I když se člověk vybavil sebelepším outdoorovým oblečením s voděodpudivou úpravou a větruodolným materiálem a bůhví čím ještě, tak zhruba po hodině až dvou pracně vytvořené tělesné teplo stejně odfoukl chladný vítr. A co neodfoukl vítr, smylo neskutečně vlezlé mrholení. Po nějaké době pobytu dokonce začala mírně prosakovat i goretexová obuv, což starosti s teplem dokonalo.

5/ jak kdy, když jsem si mohla strčit nohy k sousedovi do spacaku, tak to bylo fajn

6/ v kempu při spaní ano

7/ Někdy ano, ale bylo to tím, že jsem na letišti v Oslu zapomněl třetí vrstvu.

Měli jste z něčeho strach?

1/ Že nestihnu dobýt baterii na notebooku než vypne dieselgenerátor

2/ Že se Oleg na ledovci zabije. Pak trochu z představy, že se něco stane s člunem a člověk skončí v ledovém moři.

3/ Z neúspěchu ve střeleckém kurzu.

oblíbený organismus, se kterým jste se setkali:

1/ asi Saxifraga oppositifolia, fakt hezka kytka, navic zajimava

2/ papuchalk

3/ Clione

4/ Jestli mi to uznáte, tak to byl ten telící se ledovec Nordenskjöld, naproti v zálivu.

5/ sobi

6/ Racek na základně.

7/ Oleg

Co vás na Svalbardu (případně na samotné stanici) překvapilo?

1/ Relativně příjemné teploty, a pak pochopitelně (kapalné) srážky :)

2/ No, nejvic me prekvapily posunute musky pusek, pote co jsme je po deseti dnech vytahli z futralu.

3/ Zajímavá pestrá krajina hlavně z pohledu geomorfologie, geologie. Trochu jsem čekala víc fádní, „mrtvou“ krajinu.

4/ Že je všechno okolo tak skutečné, až se to zdá být neskutečné. Že tundra vypadá jako tundra, ledovec jako ledovec, že je všechno prostě hrozně dokonalé a odpovídá to učebnicím. Ne, jinak. Učebnice zahoďte a jeďte na Svalbard!

5/ Že tam ani není taková zima není a dá se velmi rychle zvyknout na přechod z teplého léta v Čechách

6/ hejna komárů, věděla sem že jich je v tundře hodně ale že až tak moc to ne

7/ Dveře, nejspíš od WC, zamrzlé daleko na ledovci Bertil.

Pozitiva kurzu:

1/ Především samotné uskutečnění kurzu. Je to vůbec poprvé, kdy se (již) magisterským a doktorským studentům se zájmem o polární ekologii, naskytla příležitost pracovat v polárních oblastech.

2/ skvela spoluprace s Jitkou Klimesovou, obecne vyborna atmosfera

3/ veselá atmosféra, naučila jsem se tam všechny rostliny, které jsme potkali, a řadu živočichů, strašně moc jídla (možná až zbytečný luxus), finanční podpora CPE

4/ Jednoznačně to, že se kurz vůbec konal. Takovýto projekt je bezesporu jedinečný a hledat na tom jednom obrovském pozitivu ještě další pozitiva je skoro zbytečné.

5/ rozhodně Svalbard sám o sobě, setkání s novými lidmi z různých škol

6/ Přátelská atmosféra, značný odborný přínos, zásoby sladkostí a salámu.

7/ Skvělé přednášky a terénní cvičení